Jak jsem poznala největší štěstí svého života

Toto téma jsem si vybrala, protože je mi ještě s tématem – děti nejmilejší a k mému srdci nejbližší. Občas přemýšlím, jak je to vůbec možné, že se najdou lidi, kteří zvířata týrají a ubližují jim. Vadí mi, že nejsou postihováni většími tresty například nejen nějakou vysokou pokutou, ale třeba i odnětím svobody, protože zvířata jsou téměř jako děti. Mám pejska 3letého a vnímám ho jako svoje vlastní dítě. Vlastně mi někdy přijde že je to takové moje malé dítě. Než jsem si ho pořizovala, měla jsem těžké období svého života a s ním se můj život navždycky změnil.

Nikdy nezapomenu na ten první moment, kdy jsem přijela k ohrádce, uvnitř které spinkal. Vzpomínám si, že ke mně přišel a olízl mi ruku a v ten moment, přesně v tenhle jsem věděla že je můj. Bez váhání jsem si ho odvezla a už nikdy bych ho nikomu nedala. Můj pejsek se jmenuje Baddy, je to Labradorský retrívr. Retrívři rádi plavou, loví zvěř, kachny, aportují, jsou to strašně společenští psi, kteří milují zvířata lidi, především malé děti. Prošli jsme si spolu spoustou těžkých okamžiků. Od toho, kdy se mému pejskovi zjistila artróza a hrozilo nám, že by mohl postupem let přestat chodit až po moje astma.

Nic z toho nás ale nezastavilo! Artróza byl nakonec klam, zbytečný strach z neznáma, nakonec se ale zjistilo, že můj pejsek je úplně zdravý. Všechna ta dřina okolo cvičení, hubnutí, stres a nervy byly zbytečné. Stejně tak moje noční můra z astmatu a dávání pejska pryč. Astma je mojí součástí a budu ho mít i když pejska dám pryč a stejně jsem nakonec zjistila, že to není z pejska. Dá se s tím normálně žít. Dejte pryč své jediné dítě, které milujete. Řekněte to někomu odložte ho někam k cizím lidem, to prostě nejde, a tak jsem moc ráda za to, že všechno dobře dopadlo a já si pejska můžu nechat a prožívat s ním ještě spoustu krásných zážitků a dobrodružství.